Vaše rodinná tajemství

Kdo nemá tajemství, jako by nežil
Nemyslíte? Vždyť prozradit na sebe všechno hned každému je nejen otravné, ale také zbytečné. Samozřejmě, zásadně důležité informace, jako například to, že jste již v manželském svazku, máte tři děti, nebo závažnou a nakažlivou nemoc, ty je nutné všem zainteresovaným jedincům sdělovat při nejbližší možnosti, jež se Vám naskytne.
Existují však i drobnější zásadní informace, které se nemusejí nutně ani týkat Vás samotných, ale
o nichž přesto víte, a které mají určitou hodnotu pro jednoho či více členů Vaší rodiny.
 
Podělíte se se svými (dospělými) dětmi?
O tom, zda některé informace dětem sdělovat či nikoli, z pozice rodičů rozhodujete prakticky od jejich narození. Například sdělit Vašemu tříletému drobečkoví, že Ježíšek ve skutečnosti neexistuje, je celkem krutou pravdou, kterou si co nejdéle raději ponecháte sami pro sebe.
To, co se dělo v rodině před narozením a během dětství Vašich potomků dříve, než byli schopní si veškerého dění kolem sebe začít všímat sami, však může mít na vaše děti někdy i celkem zásadní dopad. Proto stojí – povětšinou zejména matky, které jsou coby ženy hlavními komunikačními články rodinného systému – před těžkým rozhodováním: říci, nebo neříci?
 
Upevňujte vzájemné vztahy
Komunikace nastavuje, rozvíjí a udržuje vztahy mezi lidmi. To je nevyvratitelné pravda. Stejně jako v jakémkoli jiném uspořádání, také v rodině je komunikace hlavním prostředkem vzájemné interakce a matky, sestry, vnučky, babičky či jiné ženské představitelky Vašeho domácího prostředí Vám potvrdí historií ověřenou pravdu, která zní, že právě tajemství a jejich vzájemné sdělování jsou jednou z nejúčinnějších možností utužování nejen přátelství, ale prakticky jakýchkoli vzájemných vztahů.
 
Pokud tedy, dámy, váháte, zda je předávání rodinných tajemství dalším generacím něčím, co byste si raději mohly odepřít, vězte, že před podobným dilematem nestojíte samy.