Ženy a jejich schopnost zvládat vše najednou

Někdy si říkám, jak to my ženy děláme. Dokážeme být skvělými kamarádkami, pečujícími mámami, profesionálkami v práci, a ještě máme doma navařeno, uklizeno a všechno pod kontrolou. Přitom v tom všem chaosu ještě zvládneme naslouchat ostatním, plánovat rodinnou dovolenou a občas si i najít čas na sebe. Není to úžasné? Mám pocit, že jsme tak trochu kouzelnice. Ale víte, co je za tím vším? Empatie. Schopnost se vcítit, pochopit, co kdo potřebuje. A i když je toho někdy moc, pořád to zvládneme s úsměvem. Možná si občas řekneme, že už toho máme dost, ale stejně pak vstaneme a jedeme dál. Protože takové jsme. A možná je právě tohle ta naše superschopnost.

Někdy si opravdu říkám, jak to vlastně zvládáme. Vstát ráno, postarat se o rodinu, zvládnout práci, mít uklizený domov, být tu pro přátele a ještě u toho vypadat dobře. A co je na tom nejlepší? My to děláme jaksi přirozeně, ani nad tím moc nepřemýšlíme. Jako bychom byly předurčené k tomu, že budeme multitasking zvládat na jedničku. Ale upřímně, občas mě to unavuje. Znáte ten pocit, kdy si říkáte, že byste nejradši vypnuly telefon, uvařily si čaj a schovaly se před celým světem? I to je v pořádku. Protože my ženy sice zvládneme spoustu věcí, ale nejsme stroje. Někdy je důležité si přiznat, že potřebujeme pauzu.

Co mě na tom všem ale fascinuje, je naše schopnost přizpůsobit se. Může se zdát, že je toho moc, že už se všechno hroutí, ale vždycky se v nás něco probudí. Ta touha všechno zvládnout, podpořit ostatní a ukázat, že na to máme. A to nejen pro ostatní, ale hlavně pro sebe. Možná je to naše empatie, která nás žene vpřed. Dokážeme vycítit, co kdo potřebuje, a přirozeně na to reagujeme. Když někdo potřebuje povzbudit, jsme tu. Když je potřeba něco zařídit, jdeme a uděláme to. A i když se cítíme na dně, zvládneme vytáhnout poslední zbytky sil a postarat se o všechno, co je třeba.